HETLÍN

 

Jméno této osady odvozuje Josef Postránecký v práci „Jména místní“ od jejího údajného zakladatele – Hetla (? Hatla, Hatala)[1].

Hetlín patřil od roku 1584 (možná i dříve) s nejvyšší pravděpodobností Vilémovi Malov­covi z Malovic. Vilém zemřel v roce 1592 a po něm majetek dědil jeho první syn Bedřich, který však již v roce 1594 umírá a správy statků se ujímá jeho sestra Ofka. Druhý syn Věnek, v době úmrtí Viléma ještě nezletilý, po dosažení dospělosti prodává v roce 1601 zbraslavické panství Ondřeji Horňateckému z Dobročovic[2]. Ondřej se zapojil do odboje českých stavů proti Ferninadovi II., za což byl odsouzen ke ztrátě jedné třetiny svých statků. Zkonfiskovaný majetek si však mohl zpět vykoupit od královské komory. K tomu došlo  v roce 1626, kdy Ondřej Horňatecký byl hejtmanem Čáslavského kraje. Na soupise oceňovaného majetku vy­pracovaném v této souvislosti se objevuje i ves Hetlín.

Další zmínka o Hetlínu pochází z roku 1627, kdy po smrti Ondřeje Horňateckého bylo mezi jeho pět synů děleno Zbraslavické panství a Hetlín připadl Kunatovi (? Kunratovi) Hor­ňateckému. V této době Hetlín náležel k tvrzi o dvoru ve Štipoklasech. Kunat ale již 25. května 1628 prodává nabytý podíl své matce Kateřině z Hrušova, vdově po Ondřeji Horňa­teckém. Po vpádu švédských vojsk byly tvrz a dvůr ve Štipoklasech zpustošeny, stejně tak i okolní vsi. Právem se tedy můžeme domnívat, že mezi podobně postižená místa patřil i Het­lín. V roce 1650 Kateřina kromě tvrze a dvoru ve Štipoklasech a třech chalup v Černínách,  prodává Hetlín svému dalšímu synovi Bohuslavovi Ferdinandovi Horňateckému[3]. Tím se do­stal Hetlín opět ke Zbraslavickému panství.

Po Bohuslavově smrti v roce 1653 dědí kromě jiného Hetlín jeho syn František Litmír Horňatecký[4]. František Litmír se svou manželkou Marií Terezií z Neyenperku zanechali po sobě dvě dcery – Antonii a Annu[5]. Osiřelých sester se ujali Bernard z Věžník, tehdejší pán na Třebešicích[6] a rytíř Jan Václav Ferdinand Obytecký z Obytec na Janovičkách[7], Petrovicích a Zhoři. Hetlín se později objevuje v jeho vlastnictví.

Dne 2. března roku 1709, dva roky po smrti Ferdinanda Obyteckého, kupuje Hetlín hrabě Bernard z Věžník od jeho pozůstalých synů Josefa Vyduny, Isidora Václava, Antonína Jana a Tadeáše Františka[8], za částku 4 880 zl. Zatímní smlouva na koupi Hetlína ale byla již uza­vřena téměř rok předtím a to 16. června 1708. Definitivní kupní smlouva byla vložena do zemských desek 5. března 1709[9]. Hetlín se tak stal na dlouhou dobu součástí Novod­vorského panství. V době koupě měl Hetlín 14 domků.

Pravděpodobným důvodem koupě bylo rozšíření lesních ploch na panství. V době, kdy Bernard Věžník Hetlín kupoval byl již po druhé ženat a to s Barborou, rozenou Švihovskou z Riesenberku.

Hrabě Bernard Věžník zemřel v Praze dne 12. září 1714. Závětí ze dne 20. září 1713[10] od­kázal kromě jiného Hetlín svému synovi z druhého manželství Romediovi Věžníkovi. Ro­me­dius, vlastník také Novodvorského panství, ale svého otce dlouho nepřežil. Zemřel v Nových Dvorech dne 2. července 1720 ve věku pouhých 25 let. Hetlín se dostává na zá­kladě Romedi­ova testamentu do vlastnictví jeho matky – hraběnky Barbory Věžníkové. Ta jej nedržela dlouho a již 15. září 1722 celé panství včetně Hetlína prodává Františku Antonínu Pachtovi, hraběti z Rájova. Antonín Pachta však zatížil panství velkými dluhy a tak se dostalo podle na­řízení c.k. místodržitelství a zemského soudu ze dne 6. června 1727 pod sek­vestraci (nucenou správu). Sekvestrem byl nejdříve c.k. soudce Hennet z Čáslavi a po něm Jan M. Amcha, rytíř z Borovnice, též soudce z Čáslavi. Výnosem zemského soudu ze dne 1. března 1728 a místo­držitelství ze dne 12. června a 16. října 1728 bylo rozhodnuto, že panství bude prodáno ve ve­řejné dražbě 20. prosince 1728. Z dražby nakonec byť po dodatečném, věřiteli vynuceném, zvyšování kupní ceny vyšel úspěšně uherský hrabě Karel Batthyany. Kupní smlouva byla po­depsána 14. února 1729 a následně vložena do zemských desek.

Hetlín vlastnil Karel Batthyany až do roku 1764 tedy téměř 35 let. Krátce po tom, co se ujal panství, dal je přeměřit. K tomu povolal z Prahy zeměměřiče Jana Glockspergera. Měření bylo dokončeno v r. 1734[11]. V připojeném popisu k mapě nacházíme k Hetlínu některé infor­mace[12].

V Hetlíně byla kořalna, kterou provozoval žid a platil z ní ročně vrchnosti 26 zl. úroků. Z draslárny na Hetlíně se s dodávkou popela platilo dříve 40 zl., nyní (1734) pouze 20 zl. ročně. Dále se uvádí, že v hetlínském hospodářském dvoře bylo 20 – 30 dojných krav. Co se týká usedlostí, jsou uváděni čtyři půlsedláci, kteří platili každý ročně po 1 zl. 43 kr. úroků. O chalupnících se zde zmínka nenachází.

Hetlín se dostává s prodejem panství Karlem Batthyanym dne 18. června 1764 do vlast­nictví hraběte Jana Karla Chotka z Chotkova a Vojnína a jeho manželky Marie Teresie, ro­zené hraběnky Kottulínské. K tomuto roku se uvádějí následující údaje o Hetlínu: jsou zde čtyři půlsedláci, k hetlínskému dvoru patří 171,25 korců a 2,5 měřice[13] polí, 71,75 korců a 2,75 měřice luk, 0,25 korců a 3,5 měřice ovocných zahrad a 33 korců pastvin. K Hetlínu v té době patřilo 792,25 korců a 0,5 míry lesa[14]. Po­znamenán je též v Hetlíně rybník na potěr zvaný „Horní Hetlínský“[15] s násadou 5 kop.

Jan Karel Chotek zemřel dne 8. listopadu 1787 ve Vídni. Panství po něm zdědila pozů­stalá manželka a jeho syn Jan Rudolf Chotek[16]. Ten převzal samostatně panství až po smrti své matky († 26.3.1798)[17] a vlastnil je až do konce svého života († 26.8.1824). Panství odká­zal synovi Jindřichu Chotkovi. Po té, co se Jindřich Chotek ujal dědictví, započal zvelebovat panství. V Hetlíně roku 1844 byla z jeho iniciativy postavena myslivna[18]. Péči věnuje také poddaným na panství. Například 31. října 1826 zakládá „chudinský ústav“, z jehož fondu je podporováno 50 chudých. Do to­hoto fondu měli za povinnost vlastníci hospodářství odvádět pravidelně určité částky a tak v Hetlíně se v některých případech setkáváme se zaknihova­nými zástavními právy právě z titulů těchto odvodů.

Po skončení patrimoniálního období zůstal z Hetlína hospodářský dvůr i nadále ve vlast­nictví Novodvorského velkostatku.

Jindřich Chotek zemřel v roce 1864; panství dědí jeho syn z manželství s Karolinou Aloisií, hraběnkou z Eltzů, hr. Rudolf Karel Chotek. Z počátku hospodaří dobře a  velkostatek je na počátku 70. let 19. století ještě na výši. O poplužním dvoře v Hetlíně[19] se v roce 1872 uvádí, že byl propachtován.

Hospodářství Rudolfa Karla Chotka však postupně upadá (zejména po smrti jeho jedi­ného syna Jana Rudolfa) a vede ke špatným koncům. V roce 1890 je na velkostatek uvalena nucená správa. Zadlužené panství dědí roku 1894 jeho mladší bratr Emerich a po něm roku 1911 synovec hrabě Quido Thun Hohenstein. Ten však ve špat­ném hospodaření pokračuje a ve snaze zmírnit některé dluhy odprodává městu Kutná Hora i polesí Hetlín.

Pravděpodobně nejstarší ucelenější zmínky o osobách žijících v Hetlíně lze nalézt v matrikách červenojanovické fary. Tam byly zapisovány křty od roku 1657. Později Hetlín připadl pod faru ve Zbraslavicích[20].

Děti z Hetlína navštěvovaly školu ve Zbraslavicích. O existenci tamní školy jsou docho­vány záznamy již z poloviny 16. století. Škola se nacházela v sousedství fary v dřevěné cha­lupě čp. 5[21]. Hetlín, tak jako jiné obce musel se podílet na vydržování této školy a jejího uči­tele. Podle zbraslavické farní kroniky učitel dostával na základě listiny ze dne 22. listopadu 1800, po­tvrzené hrabětem Šebestiánem Trauttmannsdorfem[22], ročně od Hetlína 1/4 korce čili 1 věr­tel ovsa, …. pak po jednom koláči o posvícení a po 4 nebo 2 vejcích k zelenému čtvrtku z každého čísla popisného z celého obvodu školního. Také dostával „koledu“ od každé přiš­kolené obce 4 zl. 16 kr. stříbra …

V souvislosti se Zbraslavicemi se uvádí o Hetlínu další in­formace. Ve Zbraslavicích byla samostatná židovská obec, která měla v místě nad „Kudláč­kovým mlýnem“ svůj hřbitov. Po jeho zrušení v roce 1797, zřídila hřbitov nový u Het­lína v lokalitě nad „Spáleným mlý­nem“.

V roce 1890 je v Hetlíně 27 domů a 183 obyvatel. Patří pod hejtmanství Kutná Hora a fa­rou pod Zbraslavice. 

O 21 let později tedy v roce 1911 je Hetlín charakterizován v publikaci „Kutnohorsko slovem i obrazem“[23] takto: Obec má 29 domů. Všechny jsou přízemní a kryté došky. Obyva­tel je 164 z toho 1 iz­raelita. Domy stojí porůznu a některé mají pěkné zahrady. Některé domy mají pěkné lome­nice, ale bez řezeb, maleb i bez nápisů. Na návsi stojí zvonička. V zahradách a u cest se pěs­tuje ovocné stromoví, z něhož nejvíce vyniká třešně ptáčnice. Opodál vsi na jižní straně stojí hájovna. Na jižní straně je též studánka, ze které vytéká pramen napájející rybník Návesský a menší rybník Dalmacínek (Darmacínek) pode vsí.

Ze zachovalých místních názvů jsou známy: V kačínách, U bučiny, Kačina, Dar(l)macínek, Náve­sák (Návesský), V katovém koutě, U cvoku, Na dracovství, Na stram­pouchu, V lipinách.

V roce 1883 jsou zakládány nové pozemkové knihy Hetlína. Do nich byly přenášeny zá­pisy z knih předchozích (pozemkových a gruntovních) i zápisy z hetlínských kontrybučních knih. Zaknihování některých majetků bylo též prováděno na základě protokolárních zápisů postihujících předchozí stav podle místních šetření. Takto provedený zápis je například u majetku osady Hetlín, které kromě mála pozemků patřila „louž“ na návsi a zahrada při cestě,  později rozdělená na jednotlivé parcely k výstavbě domků[24]. Nové pozemkové knihy posky­tují obsáhlé množství informací, ze kte­rých si lze při podrobném studiu vytvořit obrázek o tehdejší velikosti osady Hetlín, vývoji jednotlivých usedlostí i domků prostých chalupníků, v mnohých případech i osudy majetku a rodin žijících v Hetlíně. Zajímavým svědectvím vy­povídajícím nelehkém životě místních usedlíků jsou zápisy dluhů a břemen. V Hetlíně prak­ticky neexistoval v té době dům nebo usedlost, které by alespoň na krátkou dobu nebyly za­dluženy. Původy dluhů byly různé. Na­jdeme mezi nimi nejen zapsané pohledávky na základě odevzdacích listin[25] právních úřadů dětí či sourozenců za nabyvatelem majetku po úmrtí ro­dičů, nedoplatky kupních cen při pro­deji majetku, finanční půjčky od třetích osob, ale i pohle­dávky ze soudních výloh a škod vzá­jemně si způsobených mezi obyvateli Hetlína. Také se stávalo, že hospodářství na některých usedlostech končilo i úpadkem a nucenou dražbou. Častým jevem byla též uvalená zástavní práva k zajištění pohledávek panství a jeho kontri­bučních nebo nadačních fondů.

Nejstarší přenesené informace v těchto knihách pocházejí z přelomu 18. a 19. století; vět­šina však z poloviny 19. století. Knihy obsahují též seznam dominikálního majetku v Hetlíně zapsaného v Zemských deskách[26].

Při zakládání těchto nových knih bylo v Hetlíně 7 hospodářských usedlostí (vč. panského dvora), 14 domků vesměs jen se zahradami, 3 drobná hospodářství a hájovna. Zde je přehled se­řazený podle popisných čísel.

 

čp. 1        (stp.21)[27]^{, [28]}  – drobné hospodářství s některými poli přikoupenými až v pozdější době po založení nových pozemkových knih. Od roku 1843 je průběžně až do uza­vření vložky poz. knihy v roce 1968 ve vlastnictví rodiny Pokorných. Je pravděpo­dobné, že i před r. 1843 bylo ve vlastnictví téže rodiny, neboť k tomuto datu nachá­zíme mezi zá­pisy i výminek pro Marii Pokornou. Z roku 1846 pochází zápis o vlože­ném zástavním právu na 40 zl. s úroky ve prospěch Novodvorské chudinské poklad­nice.

 

čp. 2        (stp. 19) – poplužní dvůr s obytnými a hospodářskými staveními, ke kterému patřily další stavby hospodářského charakteru, rozsáhlé pozemky (stavební, zahrady, pole, louky, pastviny, lesy), rybník s hrázemi, cesty atd. O jeho vlastnictví viz výše. Předpo­kládá se, že tento dvůr je v Hetlíně nejstarším objektem. Jeho současný stav je v podobě přestaveb z 18. a 19. století.

 

čp. 3        (stp. 1) – domek, ke kterému patřily jen dvě zahrady. Před r. 1845 patří manželům Jo­sefovi a Josefě Mrackým*[29]. Po nich domek se zahradami připadá většinou do společ­ného vlastnictví více osob, a tak uvádím chronologicky seřazená alespoň jména, která se zde vyskytují. Jsou to manželé Štíchovi, Trnkovi, Jelínkovi, Maláčkovi, Barbora Jelínková, manželé Heligovi, manželé Vavřinovi. V roce 1845 vázne na těchto nemo­vitostech zástavní právo na 80 zl. ve prospěch Novodvorského panství (pohledávka důchodu).

 

čp. 4        (stp. 8/1) – velká hospodářská usedlost s hospodářským stavením, rozsáhlými po­zemky (stavebními, zahradami, poli, loukami, pastvinami, lesy). V roce 1898 vznikl u této usedlosti ještě dům čp. 29 (stp. 8/2). Usedlost vlastní od roku 1817 Václav Po­korný, který ji koupil od Františka Viktory*. V roce 1886 se dostala do dražby, ve které ji získal Dr. Bedřich Pacák. Dalšími vlastníky jsou Marie Outlová, manž. Čeněk Outl a Anna Outlová, 1924 prodána manželům Janovi a Růženě Tvrdí­kovým, po nich následují Josef a Růžena Děkanovských (od r. 1929). V roce 1830 na usedlosti nachá­zíme zapsané zástavní právo za povinnost odvésti do „Novodvorského kontribučen­ského a obilního fondu“ dvě míry žita a dvě míry ječmene.

 

čp. 5        (stp. 7) - velká hospodářská usedlost s hospodářským stavením, stodolou, rozsáhlými pozemky (stavebními, zahradami, poli, loukami, pastvinami, cestami). Před rokem 1871 patří manželům Josefovi a Anně Linhartovým*, po nich manželům Václavovi a  Antonii Linhartovým. V roce 1890 jde usedlost do dražby, vydražil ji Josef Leopold Fučík, který ji již v roce 1891 prodává Barboře Linhartové. V roce 1941 ji nabývají manželé Josef a Barbora Uhrovi. V roce 1827 je usedlost zatížena zástavním právem na povinnost odvésti do „Novodvorského kontribučenského špýcharu“ šest mír žita, tři míry ječmene a sedm mír ovsa.

 

čp. 6        (stp. 6) – menší usedlost s hospodářským stavením, ke které patří pole, louky, past­viny a zahrady. Před rokem 1863 patří manželům Hudikovým*, po nich jsou zde jako vlastníci zapsáni manželé Josef a Anna Oubrechtovi, Anna Oubrechtová, manželé Václav a Marie Jandíkovi, manželé Josef a Barbora Končelovi, Josef Bělina, Marie Bělinová ml. roz. Červenková, manželé Josef a Božena Bělinovi. V roce 1809 bylo vloženo na usedlost zástavní právo na pohledávku 50 zl. „Novodvorské sirotčí poklad­nice“. Zajímavým zápisem je též zástavní právo na pohledávku 200 zl. tehdejšího správce panství Engelberta Schaka.

 

čp. 7        (stp. 18) – domek se dvěma zahradami. Před rokem 1864 jej vlastní manželé František a Kateřina Maláčkovi*, po nich manželé Václav a Barbora Děkanovský, Josef Děka­novský a Jindřiška Děkanovská, manželé František a Anna Pekárkovi, po nich jej dědí Anna Pekárková ml., která se později provdala (26.2.1911) za Josefa Nešpora a na něho převádí 1/2 domku, v roce 1939 nemovitosti dědí Emilie Pospíšilová.

 

čp. 8        (stp. 16, pův. 31) – menší hospodářská usedlost, ke které patřily zahrady, louky, pole, pastviny a les. V roce 1910 bylo k usedlosti postaveno nové obytné a hospodář­ské stavení. Před rokem 1876 usedlost vlastní manželé Josef Hájek a Barbora Háj­ková*, po nich manželé Vojtěch František Hájek a Marie Hájková, dědí František Há­jek ml. a od r. 1950 spolu s manželkou Marií. Ze zapsaných břemen stojí za zmínku zástavní právo podle trhové smlouvy ze dne 15. června 1823 na pohledávku „Novod­vorské sirotčí pokladnice“ ve výši 241 zl. 53,5 krejcaru, zástavní právo z r. 1827 na povinnost odvésti do „Novodvorského kontribučenského obilního fondu“ tři míry žita, tři míry ječmene a jedenáct mír ovsa. Ze dne 16. července 1828 vázlo též na usedlosti zástavní právo na pohledávku „Zádušní pokladnice panství Nových Dvorů“ ve výši 100 zl. a z r. 1846 zástavní právo na pohledávku 40 zl. „Chudinské pokladnice No­vodvorské“. Zajímavostí je, že tato břemena byla vymazána až v r. 1962.

 

čp. 9        (stp. 15) – hospodářská usedlost s obytným a hospodářským stavením, zahradami, loukami, pastvinami a poli. Před r. 1827 vlastní usedlost Majdalena Johanesová*[30], po ní ? Johanes s manželkou Barborou*, následně manželé Josef Johanes a Kateřina Jo­hanesová. V r. 1879 zdědil František Johanes jednu polovinu této usedlosti a od r. 1880 vlastní druhou polovinu Marie Johanesová. Na polovinu Františka Joha­nese byla vyhlášena dražba a v této dne 24.4.1890 tuto kupuje Marie Johanesová. U této used­losti se objevuje v nových pozemkových knihách nejstarší přenesený zápis a to dle tr­hové smlouvy ze dne 19. prosince 1797 vložená povinnost odvádět faráři ve Zbrasla­vicích „letník“. Z roku 1816 (15.10.) byla usedlost zatížena povinností odvádět do „Novodvorského kontribučenského obilního fondu“ čtyři míry ovsa a dvě míry ječ­mene.

 

čp. 10    (stp. 5) – hospodářská usedlost s hospodářským stavením, dalším obytným stavením čp. 26, zahradami, loukami, pastvinami, poli a lesem. Usedlost byla koupena dne 24.11.1865 manželi Josefem Veselým a Marií Veselou od Václava Děkanovského, který měl zde zřízený výminek. Ve vlastnictví usedlosti potom nacházíme manžele Františka a Marie Volných, Josefa Veselého, manžele Josefa Strejčka a Kateřinu Strejčkovou, manžele Antonína a Annu Benešovy, následně manžele Josefa a Aloisii Strejčkovi a Antonína Strejčka. Zástavní práva k pohledávkám Novodvorského pan­ství nejsou za­znamenána.      

 

čp. 11    (stp.12) - hospodářská usedlost s hospodářským stavením, zahradami, loukami, past­vinami, poli a lesem. Toto rozsáhlé hospodářství patřilo od r. 1868 manželům Václa­vovi a Kateřině Syřinkovým. 29. září 1885 bylo v exekuční dražbě vydraženo Františ­kem Žaludem a již 14. října 1885  prodáno manželům Václavovi a Barboře Děkanov­ským. Od r. 1896 je usedlost ve vlastnictví manželů Josefa a Aloisie Strejčkových, po nich Marie Johanesové, manželů Františka a Marie Trnkových a od r. 1932 Františka Trnky. Břemeno odvodu do panství nejsou zapsána.

 

čp. 12    (stp. 9) - hospodářská usedlost s hospodářským stavením, špýcharem, zahradami, loukami, pastvinami, poli a lesem. Před r. 1851 vlastní usedlost manželé František a Františka pokorných, po nich manželé Čeněk a Barbora Janglovi, manželé František a Marie Benešovi, manželé Antonín a Anežka Benešovi a od r. 1934 manželé Josef a Emílie Doudovi. Podle dluhopisu ze dne 1.5.1846 vázlo na hospodářství zástavní právo na pohledávku 40 zl. „Novodvorské chudinské pokladnice“ a od r. 1882 zá­stavní právo na 540 zl. „Kumulativní sirotčí pokladny kutnohorského okresu“.

 

čp. 13    (stp. 11) – domek se zahradou. Před r. 1831 zde nacházíme jako vlastníky manžele a Josefa a Barboru Mráčkovy, po nich manžele Josefa a Marii  Králových, od r. 1868 manžele Václava a Barboru Maláčkovou, roz. Křepelovou, následně manžele Jana Maláčka a Františku Maláčkovou, od r. 1914 Aloisii Maláčkovou, dále Františka Zá­mostného a Eduarda Zámostného.

 

čp. 14    (stp. 13) – domek se zahradou. Od r. 1828 do 1883 patří Josefu Krulišovi, po něm sy­novi Josefu Krulišovi  a jeho manželce Kateřině, od r. 1935 Marii Krulišové a po ní Janu Sedláčkovi.

 

čp. 15    (stp. 4) – domek se zahradou, loukou a polem. Před r. 1833 jsou vlastníky manželé Václav a Magdaléna Šestákovi, po nich manželé Novákovi, od r. 1851 manželé Josef a Kateřina Pešoutovi, po smrti Kateřiny Josef Pešout (od r. 1898), manželé Karel a Ma­rie Pešoutovi, po nich od r. 1942 Antonín Pe­šout. Břemena ve prospěch panství za­psaná nejsou.

 

čp. 16     (stp. 3) – domek se zahradou, loukou a polem. Před r. 1844 jsou vlastníci manželé Václav a Marie Trnkovi, po nich Jan Trnka (od 19.9. 1844) a ten podle svatební smlouvy ze dne 19.9. 1844 dává jednu polovinu manželce Kateřině a po jí ní dědí zpět v r. 1884, po něm manželé Josef a Josefa Trnkovi, po smrti Josefa vlastní celek Jo­sefa Trnková a ta jej v r. 1932 postupuje Josefu Kovaříkovi a Josefě Kovaříkové roz. Trn­kové. Břemena ve prospěch panství zapsána nebyla.      

 

čp. 17    (stp. 14) – domek se zahradou, loukou, polem, pastvinou a lesem, drobné hospodář­ství. Před r. 1826 jsou vlastníky Alžběta Láznovská, po ní manželé Matěj Láznovský a Ka­teřina Láznovská, od 1.7. 1835 manželé Josef Hurta a Marie Hurtová, po smrti Jo­sefa Hurta vlastní celek Marie Hurtová, od r. 1881 manželé Antonín Sedláček a Fran­tiška Sedláčková, od r. 1918 po smrti manželky vlastní celek Antonín Sedláček, od r. 1926 Jan Sedláček. Břemena ve prospěch panství nejsou zapsána. Pozn. V době zaklá­dání nových pozemkových knih patřila k domu jen zahrada, ostatní majetek byl získán později.

čp. 18    (stp. 20) – domek se zahradou a poli, které byly získány až po založení nových po­zemkových knih. Před r. 1836 je vlastníkem Veronika Ederová, následně Magdalena Bělinová*, od r. 1867 manželé Václav a Anna Zahradníkovi, po nich Barbora Vilí­mová, od r. 1891 manželé Antonín Brambora a Antonie Bramborová, od r. 1925 man­želé Antonín Brambora a Anna Bramborová. Břemena ve prospěch panství zapsaná nejsou.

 

čp. 19    (stp. 22) – domek se zahradou, přestavěný v r. 1923. Před r. 1842 byli vlastníky man­želé Josef Goll a Anna Gollová, následně manželé František Volný a Marie Volná*, dále manželé Josef Hájek a Anna Hájková, od r. 1911 je vlastníkem František Hájek. Břemena ve prospěch panství zapsána nejsou.

 

čp. 20    a 27 (stp. 10/1 a 10/2) – domy se zahradami, domek čp. 20 byl později přestavěn na stodolu a čp. 20 zaniklo. (ohlašovací arch z r. 1910). Před r. 1853 byl vlastníkem Josef Kopecký*, po něm manželé Josef Hájek a Barbora Hájková, následně manželé Voj­těch František Hájek a Marie Hájková, od r. 1906 jednu polovinu vlastnila Marie Háj­ková a druhou polovinu její syn František Hájek, v r. 1908 tento dědí po matce její polovinu nemovitostí. V r. 1950 byly ještě nemovitosti v držení rodiny Hájkovy. Bře­mena ve prospěch panství zapsána nejsou.

 

čp. 21    (stp. 17) – domek se zahradou. Od r. 1872 jsou vlastníky manželé Josef Bělina a Ma­rie Bělinová, dále manželé Josef Pokorný a Marie Pokorná, následně v r. 1940 man­želé Josef Roženský a Emílie Roženská. Břemena ve prospěch panství zapsána nejsou.

 

čp. 22    (stp. 23) – domek se zahradou. Před r. 1874 jsou vlastníky manželé František Johanes a Antonie Johanesová, společně s nimi od r. 1874 vlastní jednu polovinu manželé An­tonín Johanes a Marie Johanesová, kteří tuto polovinu prodali v r. 1877 manželům Františkovi Trnkovi a Alžbětě Trnkové, tito opět v r. 1880 tuto polovinu prodávají Františkovi Volnému, postupně jsou dalšími spoluvlastníky manželé Josef Veselý a Anna Veselá, manželé Václav Zahradník a Anna Zahradníková, kteří se v r. 1906 stali vlastníky celku a po nich od. r. 1930 jsou manželé Josef Zahradník a Božena Zahrad­níková. Břemena ve prospěch panství zapsána nejsou.

 

čp. 23    (stp. 24) – domek se zahradou. Před r. 1837 jsou vlastníky Jan Balvín s manželkou (není jmenována)*, po nich manželé Jan Linhart a Kateřina Linhartová, v r. 1888 dědí Jan Linhart jednu polovinu po manželce, od r. 1890 je vlastníkem Marie Maláčková, v roce 1902 jde domek do dražby - vydražil jej Dr. Boleslav rytíř Plaček, od r. 1904 jsou vlast­níky manželé Jan Trnka a Marie Trnková, v r. 1919 dědí jednu polovinu Ma­rie Trn­ková po zesnulém manželovi Janu Trnkovi, od r. 1922 manželé Josef a Fran­tiška Trnkovi, v r. 1961 dědí František Trnka. V roce 1837 vázlo na domku zástavní právo na 20 zl. pro pohledávku důchodu panství Novodvor­ského.

 

čp. 24    (stp. 28) – myslivna, objekt postavený v roce 1844 hrabětem Jindřichem Chotkem. V pozemkových knihách je veden na seznamu statků zapsaných v zemských deskách. Do tohoto seznamu jsou později připsána i další hospodářská stavení a obytné domy čp. 28 a 29.

 

 

čp. 25    (stp. 27) – domek se dvěma zahradami. Před r. 1851 jej vlastní manželé Josef Stekl a Čeňka Steklová*, následně manželé František Pekárek a Marie Pekárková, po nich jsou vlastníky jedné poloviny manželé František Deyl a Anna Deylová, od r. 1887 je vlast­níkem jedné poloviny Josefa Brandejská, v r. 1890 prodávají manželé František Peká­rek a Marie Pekárková svoji polovinu manželům Janovi Trnkovi a Marii Trnkové, v r. 1896 prodává Josefa Brandejská svoji polovinu manželům Františkovi Brandej­skému a Františce Bran­dejské, dalšími spoluvlastníky jsou manželé Josef Zahradník a Božena Zahradníková.

 

 

 

 

 

Poznámky:

 

1)      Autoři z konce 19. a začátku 20. století, ze kterých byly převážně čerpány údaje pro tuto stať, Hetlínu nevěno­vali přílišnou pozornost. Vesměs se spokojují s tvrzením, že Hetlín „patřil odnepaměti ke Zbraslavickému pan­ství“. Je jistě velice pravděpodobné, že vznik Hetlína byl podmíněn založením na tomto místě hospodářského dvora některým z držitelů zbraslavického panství, okolo nějž později byla vystavěna další stavení a tak se zrodila dnešní osada. Z těchto zakladatelských aktivit ale nelze vyloučit ani drobnou šlechtu ma­jící v držbě některé statky v blízkém okolí, např. ves a tvrz ve Štipoklasech, k nimž spolu s Černíny bezpečně po určitou dobu patřil i Hetlín.

2)      Za předpokladu přímé souvztažnosti držby Zbraslavického panství a založení Hetlína by bylo zapotřebí pátrat o původu Hetlína a jeho počátků u těchto osob, nebo v jejich blízkém okolí: Rudolf (vlastník 1253-1278), Jan Zdeslav ze Zbraslavic (zmínka z r. 1320), rytíř Oldřich ze Zbraslavic, Mikuláš z Kolovrat, jeho synové Mikuláš a Aleš z Kolovrat, Jan a Václav Kolovrat ze Zbraslavic, Jan Svatba z Otradovic, Jiří Svatba z Červených Otrado­vic, Jindřich Firšic z Nabdína na Hamerštatu, Pavel Malovec z Malovic

3)      Odkazy na Desky zemské (D.Z.) jsou uváděny v převzaté formě od autorů, ze kterých bylo čerpáno.

4)      Z období, kdy Hetlín patřil k Novodvorskému panství, by bylo možno nalézti další údaje v souboru archivních dokumentů „Velkostatek Nové Dvory“, zpracovaném v roce 1968 Dr. Jiřím Tywoniakem (uloženo ve Státním archivu v Benešově).

5)